Počkám tě před Ordinací...

1. července 2011 v 10:24 | Elladora :) |  ...Téma týdne...?



Řekněte, kolikrát se vám osobně stalo, že jste si s někým psali na facebooku nebo icq a jeden z vás napsal tomu druhému: "Promiň, musím jít, už začíná Ordinace..." Nebo Ulice. Simpsonovi. Jak jsem poznal vaši matku. Čarodějky. Gilmorky. Drtivá porážka. Přátelé. Krok za krokem. Ženatý se závazky. Futurama. Mohla bych to všechno jmenovat, ale pochybuju, že by jediný článek stačil na všechny ty seriály a jestli bych to stihla vypsat ještě před Vánocema. Ať chceme nebo ne, seriály nám téměř nepozorovaně začínají zasahovat do života více, než bychom chtěli. Ano, v dnešní době internetu si můžete stáhnout kompletní série, ale vzpomínáte na doby, kdy jste znali počítač jen z odborných časopisů a seriál jste buďto stihli nebo propásli a museli jste čekat další tři roky, než ho začnou opakovat? Já ano...


Možná až se zeptáte svých rodičů - především matek (otcové spěchali domů pouze na fotbal či rovnou do hospody), samy vám potvrdí, kolikrát s omluvou opustily kamarádky, aby stihli svou "pravidelnou dávku emocí" v podobě duchaplného seriálu. Ani my jsme nebyli jiní. Najednou jsme uprostřed hry na schovávanou odbíhali hromadně domů na své oblíbené seriály. Kroutíte hlavou? Dobře a co Večerníček? Bylo to snad něco jiného než nekonečný seriál jako je v dnešní době třeba Ulice? Samozřejmě že ne. I dnes, když jdete brzy domů (dnes brzy znamená tak jedna ráno), na vás kamarádi občas posměšně pokřikují, jestli spěcháte na Večerníček. Sami vidíte, že to byl bezpochyby seriál, který nás ovlivňoval v době radostného dětství - v době, kdy jsme ještě věřili na bubáky pod postelí a spali při rozsvícené lampičce.

Nebudu vám tady rozhodně tvrdit, že mě se to netýkalo, netýká a týkat nebude. I já patřím mezi skupinu mírných seriálových maniaků. I já to občas přeháním. A i já se často a ráda nechávám vtáhnout do napínavého děje a zapomínám na čas. Naštěstí nezacházím do přílišných extrémů. Pokud jste sledovali jeden z nejznámějších seriálů "Přátelé", možná si vzpomenete, že Joey hrál v televizním seriálu doktora. A možná si vzpomenete i na tu šílenou fanynku, která se do něho zamilovala a silně věřila, že Joey je ve skutečnosti doktor ze seriálu. Tenkrát jsem se smála, ale když vidím, kolik nových a nových sitcomů na nás chrlí televize, začínám se bát, že počet pomatených fanynek bude rychle stoupat...

Když začínal hrát seriál Tisíc a jedna noc, jela jsem autobusem do školy a nechtěně vyslechla (opravdu nechtěně, dámy přede mnou nejspíš trpěly nemocí zvanou "budu mluvit tak hlasitě, aby mě slyšeli i lidé na ulici, kteří nesedí v autobuse") rozhovor dvou žen. Svorně nadávaly na to, jak příšerný je to seriál. "Vždyť na sebe furt jenom čumí, co z toho mám. Kolikrát už jsem se u té obrazovky rozčílila a zařvala, ať jí dá konečně pusu," komentovala osud dvou hlavních hrdinů. Vidíte kam až to zašlo? Přivodit si infarkt a zvýšený tep kvůli Šeherezádě? Kam ten svět spěje...A víte, co je na tom nejhorší a zároveň nejzábavnější? Nakonec obě zkroušeně přiznaly, že se na seriál musí koukat až do konce. Snažily se to zamluvit slovy "No stejně je to blbost, ale co mám dělat, nic jiného nedávají?". Jistě, milé dámy, usmála jsem se. V duchu jsem si totiž živě dovedla představit, jak rychlostí geparda běží s nákupními taškami domů, aby mohly o vteřinu později zapadnout do křesla a zařvat: "Miláčku za chvíli mi začíná Šeherezáda, nechceš po mě ještě něco?!"

Přiznám se, že mám sice v notebooku staženo hodně svých seriálů v kompletních sériích, to ale nemusí nutně znamenat, že nad tím budu sedět od rána do večera. Jasně, občas se to stane, ale když bude venku pršet, přece se nepůjdu procházet do lesa, no ne? Člověk musí ale sám uznat, kde jsou rozumné hranice. Já se také občas přistihnu, že jsem schopná během dvou týdnů zhlédnout všech sedm sérií Gilmorových děvčat a ani se nad tím nepozastavuju. Na druhou stranu si ale myslím, že dokud mě to neomezuje v životě, není důvod se stresovat. Teprve až mi jednou zavolá má kamarádka s prosbou, abych šla ven a já se na něco vymluvím, abych si mohla stáhnout další díl Čarodějek, teprve pak budu vědět, že je zle ...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 1. července 2011 v 11:12 | Reagovat

Snas zatím nejlepší článek, co jsem na tohle téma týdne četla. Souhlasím s tvým názorem. Ať už to dávají či ne, přece se z toho nepo*ereme. :-)

2 Justinka Justinka | Web | 1. července 2011 v 11:18 | Reagovat

I já jsem pamětnice doby před pc a ano, také jsem spěchala na seriály z Magionu, třeba Robin Hood ach... Ale nikdy jsem to nepřeháněla. Až teď!
Zamilovala jsem se do QAF a musím říct, že koukám, i když venku neprší. :DDD
Ale vážně se to snažím krotit, jen mi to nejde.:DDD Vlastně ne, teď už mám nakoukáno, teď už vedu blog o každém šustnutí o mých miláčcích a kruci je to vážný, asi jsem pomatená fanynka a vůbec mi to neva:DDD

3 Wendy Wendy | 1. července 2011 v 17:44 | Reagovat

Díky Moni :). No právě, díkybohu teď dávají spoustu pochybných seriálů, takže už mě to ani nijak neláká :D

Justinka: Jo, taky mě to občas chytne :D...Sice mi to vadí, když se prosedí celý den u počítače, ale i já zkroušeně přiznávám, že mě to občas chytne a nejde to zastavit :D...
A to nevadí, já mám tenhle záchvat fanouškovství vždycky po novém filmu Harryho Pottera :D...To bych nejradši zakládala blogy jen na tohle téma a stahovala kde co :D

4 Cirrat Cirrat | Web | 4. července 2011 v 21:16 | Reagovat

"Vidíte kam až to zašlo? Přivodit si infarkt a zvýšený tep kvůli Šeherezádě?" Tak tyhle dvě věty tomu nasadily korunu. Fakt výborně napsáno :-)

5 Wendy Wendy | 4. července 2011 v 21:17 | Reagovat

Děkuju moc :)...No, snažila jsem se to vystihnout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama