Život je jen karneval aneb Kolik tváří máš, tolikrát jsi člověkem

10. července 2011 v 20:47 | Elladora :) |  ...Téma týdne...?
Myslím, že už jen samotný nadpis vyjadřuje celou podstatu tohto článku a stejně tak i samotnou podstatu života. Narozdíl od ostatních si totiž myslím, že občas je výhodou a předností mít více tváří - nejen ty dvě. Život, lidé a jejich často nepochopitelné chování z nás totiž dělají tak neuvěřitelně dobré herce, že by se mnohý držitel Oscara mohl jít klidně zakopat na vlastní zahradu u své luxusní vily.


Ať už si to přiznáte nebo ne, každý z nás má nejméně jednu další tvář. Sami to můžeme vidět každý den, když jednáme s ostatními lidmi. Pokaždé nasadíme jinou masku - a to zrovna podle situace, ve které se nacházíme a podle cíle, kterého chceme dosáhnout. Ať už jsme sebevětší protivové, kteří si lidi nepouští k tělu, když jdeme například na pracovní pohovor, automaticky zvolíme model tváře "jsem naprosto zaujatá vším, čím se vaše firma zabývá". Až bude ekonomická krize a vy si budete zoufale shánět práci, samozřejmě že budete v kanceláři šéfa XXXLutz tvrdit, že pracovat ve velkoobchodě s nábytkem byl váš celoživotní sen. Těžko si tam nakráčíte a řeknete, že jejich reklama ve vás probouzí nanejvýš depresivní pocity, které obvykle vrcholí nezdolnou chutí vyhodit televizi i s celým Lutzem z okna. Vidíte? Aniž si to uvědomíte, hrajete si na něco, co nejste (milovníci nábytku) a radši skrýváte svou skutečnou tvář (cholerik, pro kterého je reklama na XXXLutz něco jako jiskra pro časovanou bombu).

Věřte mi ale, že na tom není absoutně nic špatného. Abych vám pravdu řekla, já sama jsem na všechny své tváře opravdu pyšná a hýčkám si je. Nemít všechny ty tváře, nejspíš bych měla úplně jinou pověst, než mám. Zatímco ve škole jsem za obyčejného nudného šprta, o víkendových akcích by sotva někdo tipoval, že mám už dvanáct let vyznamenání. A mezitím co mě někteří dospělí považují za vychovanou mladou dámu se střídmým smyslem pro humor, učitelé mě naopak považují za "hubu nevymáchanou". Ale to už zkrátka k životu patří. Každý z nás má holt jinou roli a mžu říct, že čím víc tváří máte, tím lépe se naučíte jednat s lidmi, protože každý člověk vyžaduje jiný přístup, jiné chování a tím pádem i jinou tvář. Až zemře pes vaší kamarádky, ukažte jí, že umíte být soucitným společníkem a svou masku zuřivosti si schovejte pro souseda, jehož pes vám každé ráno počůrá rohožku.

Což mě přivádí ještě k jedné myšlence. Čím víc máte tváří, tím víc dokážete být překvapiví pro svoje okolí a nejste jen nudnými patrony. Neříkám, abyste zase byli tajemní jako hrad v Karpatech, ale trocha zdravé záhadnosti ještě nikdy nikomu neuškodila...Právě proto jsem hrdá na svou rozpolcenou osobnost a na závěr se s váma podělím ještě o pár vět, které mě víceméně celkem výstižně anylyzují. Tenhle svůj popis jsem kdysi uvedla na jednom literárním serveru a myslím, že bude vhodnou tečkou za tímhle článkem. Takže pozorně čtěte a snad vás to obrátí na mou životní filozofii . Kolik tváří máš, tolikrát jsi člověkem :)!


"...Jsem jako voda a oheň. Nemůžete vědět, co právě udělám. Jsem schopná při učení usnout na stole, stejně tak na něm večer tančit s flaškou v ruce. Miluju literaturu a knihy jsou můj život, to ale neznamená, že vždycky mluvím spisovně a slušně. Dokážu ostatním pomáhat a podpořit je, stejně tak ale dokážu znepříjemnit život těm, kteří mě ranili. Můžu na sebe kdykoliv upoutat pozornost, bavit všechny okolo sebe a vyhřívat se ve středu zájmu, zároveň ale dokážu být nesnesitelný samotář a zachmuřeně sedět v koutě.

Jsem to já a už se nezměním...A jsem na to pyšná!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama