Stužkovací večírek aneb Pověst příšerné třídy jsme si udrželi!

20. listopadu 2011 v 14:07 | Elladora :) |  Co tím chtěl básník říci...
"Stužkovací večírek je jednou, maximálně dvakrát za život," říká se. Není tedy divu, že podle tohoto hesla se každý chová a všichni si ho hodlají užít na plné pecky. Ani naše třída nebyla výjimkou a stužkovák měl být akcí, která nás po čtyřech letech možná trochu stmelí dohromady. Stmelila...Ale asi trochu jinak, než bychom všichni čeklali :)...


Ještě před stužkovákem se naše třída víceméně dělila na dvě poloviny - jedna se na stužkovák těšila, druhá se buďto netěšila vůbec nebo se něčeho bála (že nejmenovaná holka vyjede po nejmenovaném klukovi a pak tu nejmenovanou holku zmlátí jiná nejmenovaná holka). Náš třídní se pohyboval někde ve středu, o všem do chvíle, než se začaly donášet zvěsti z večírků, které už proběhly. Historka o tom, jak studentka uklouzla na cizích zvratcích a rozbila si bradu nebo ta, jak jiná studentka zmlátila další dvě z nevysvětlitelných důvodů, obletěla celou školu. Tato třída tedy byla okamžitě známá jako ta, na kterou přijely hned dvě sanitky a na našem třídním bylo znát, že by nejradši celou akci úplně vypustil a radši dělal, že nás vůbec neučí. A kdo se mu mohl divit - od začátku školního roku pořád slyšíme, že máme nejhorší pověst na škole a učitelé si na nás jenom stěžují. Nejspíš proto nakonec dorazili jen tři a dodatečně ještě jeden po večeři. Možná nás to i trochu mrzelo, ale vzhledem k nadcházejícím událostem je možná dobře, že svědků bylo málo.

Celý stužkovací program proběhl v pořádku. Na úvod si vzala slovo předsedkyně třídy i náš třídní učitel a po skvělé večeři jsme se s plnými pupky chystali pokleknout na polštářek a převzít maturantskou zodpovědnost. Nervozita se na nás trochu podepsala, protože jsme vstávali ještě dřív, než nám stihli připíchnout stužku (včetně mě), při vstávání jsme různě klopýtali a tak nějak podivně jsme se snažili o elegantní převzetí šerpy. Díkybohu to za chvíli bylo za námi a nám už zbývalo si jen vzít střep pro štěstí ze sklěněné vázy, kterou třídní důkladně rozmlátil kladívkem. Uvidíme, jestli nám přinese štěstí :). Pak začal samotný program a ti, kteří si stihli dát něco na posilnění už se tiskli u mikrofonu a zpívali karaoke hitovky jako Nonstop od Michala Davida a Lady Karneval od Karla Gotta. Největším překvapením byl ale náš třídní, který si vybral lidovku Když jsem šel z Hradišťa a zazpíval ji tak podovně zastřeným a jemným hlasem, který byste od takové korby určitě nečekali. To už bylo na nás trochu moc a tak jsme si trochu pobrečeli. Asi teprve teď nám došlo, že to všechno brzy skončí a tenhle chlap s neuvěřitelnou trpělivostí si od nás konečně odpočine.

Po bouřlivém potlesku jsme pokračovali v zábavě, která byla po výkonu třídního trochu melancholicky zabarvená, ale za chvíli se znovu rozjela. Nejspíš natolik, že se začali učitelé zvedat a chystali se k odchodu. Loučili jsme se s nimi poněkud přehnaně (ano, alkohol dokáže divy!) - skoro jako bychom je už nikdy neměli vidět, ale sotva se za nimi zavřeli dveře, propuklo pravé šílenství. I když jsem si o své třídě myslela všelicos, občas mě přece jenom něco překvapilo. Kluk, který zrudne i když na něj promluví učitel, najednou osahával všechno, co mělo sukni, já tančila na stole s klukem, kterého nesnáším už od prváku a drobná blondýnečka z naší třídy se zřídila tak, že nemohla ani chodit. A to byl ten zlomový okamžik, kdy se to všechno začalo nějak hroutit. Drobnou blondýnku odvezla sanitka, její kamarádka brečela, že to za ní schytá ona a další dva kluci byli žhavými adepty na další odvoz sanitkou. Do toho všeho přijel učitel tělocviku, na kterého jsme se těšili nejvíc, protože nezkazí žádnou srandu, ale myslím, že po tomhle zážitku se mu nebudeme moct ani podívat do očí. Byl tam necelou půlhodinku a nakonec musel odvézt jednoho ze dvou adeptů na sanitku domů. Druhý adept vydržel, nicméně kolem něho pořád ostatní skákali, aby ho udrželi při smyslech. Pomalu ale jistě se nám stužkovák začal rozpadat.

Většina lidí radši jela domů posledními spoji, volala svým partnerům a zbylá hrstka se chystala ještě do nějakého klubu. Když se místnost jakž takž uklidila, pobrali jsme všechny věci a několika taxíky jsme se dopravili ke klubu, kde měla naše velká jízda pokračovat. Nevím, zda by se to tak dalo nazvat, ale už to bylo o pznání klidnější než samotný stužkovák. Hodně nás sice usínalo na stole, ale nakonec jsme se probrali a ještě si trochu zatančili. Pak jsme se naposledy se rozdělili. I tady loučení probíhalo, jako bychom se měli vidět až za několik let, ale konečně jsme se chovali jako třída s dobrým kolektivem. Většina zůstala v klubu a tančila nebo si povídala u stolu a naše malá čtyřčlenná skupinka zamířila na první ranní (nebo poslední noční?) vlak ve 2:17 do našeho rodného města. Ani tam jsme nezaháleli a zašli ještě do jedné hospůdky, ale únava nás zanedlouho přemohla a my jsme taxíky zamířili domů. Slečna, která mě vezla, měla stužovák nejspíš ještě v živé paměti a tak jsme si během těch pěti minut alespoň popovídaly o tom, jaké to je, když člověk tuší, že to všechno brzy skončí. Domů jsem nakonec dorazila ve čtvrt na pět ráno a ze všeho nejvíc jsem se těšila na sprchu. Ani jsem nevnímala kouřem načichlé oblečení a krvavý puchýř na noze a ještě před usnutím jsem si celý večer promítala v hlavě.

Asi to nebyl úplně ten nejlěpší stužkovák na světě a třídní nás nejspíš zabije, až zjistí to o sanitce a dalších událostech, ale přece jen myslím, že stál za to. Když už nic jiného, možná nám díky téhle poslední společné akci definitivně došlo, že náš podivný ústav brzo opustíme a budeme muset jít pracovat. A taky to, že jsme definitvně dospělí a maturita se blíží nezadržitelnou rychlostí. A já si zase uvědomila, že i když ty lidi někdy strašně nenávidím, stejně mi budou chybět :D!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ZdenekG ZdenekG | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 12:04 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama